„…Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu města a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky“… „Slibuji“, zazněl zvučný a sebejistý hlas Ivo Mlátilíka na zahajovacím zasedání Městského zastupitelstva Františkových Lázní již poněkolikáté a oko divákovo nezůstalo dojetím suché. Jsem si jist, že po přečtení tohoto článku zvlhne i oko čtenářovo. Nikoliv dojetím, ale vztekem nad tím, jak snadno bývalý starosta Mlátilík připravil město, a tedy všechny vás, kteří tu žijete, o desítky milionů korun.
To je pašák, může někoho napadnout. Jak to mohl všechno sám stihnout? Inu, nebyl na to sám. Více než ochotně spolupracovala bývalá místostarostka Lenka Sazimová-Průšová a také rodinný právník JUDr. Libor Janků ruku k dílu přiložil. Již Císařská hymna k oslavě Franze Josefa hlásala: „Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří“. A dařilo se. Způsob byl jednoduchý, až primitivní: Prodat nejatraktivnější nemovitosti města sám sobě za směšné ceny. V tuto chvíli si pozorný čtenář řekne, že tohle přeci udělat nejde. Toho si byl vědom i bývalý starosta. Musela se vymyslet nějaká finta, aby se koza nažrala a zelí zůstalo celé.(…malá změna pořekadla). Ty finty byly vlastně tři.
1. Bylo třeba nastrčit nějakého úplně cizího zájemce o koupi. Něco jako bílého koně. Zrodila se tedy akciová společnost <>bCPI National str se sídlem v Praze s anonymními akciemi. Pro zápis do Obchodního rejstříku posloužili nastrčení lidé, dnes je tato společnost ovládána Ivo Mlátilíkem. Představenstvo tvoří (překvapivě) ještě další „Mlátilíci“ a v dozorčí radě sedí rodinní právníci včetně spolehlivého fámula Janků. Bývalé městské kino a všechny nemovitosti „Národní 4/8“ (objekt bývalé prodejny obuvi aj.) byly za starostování páně Mlátilíkově prodány ausgerechnet této společnosti. Že to může být souhra náhod? „Jestliže něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna a kváká jako kachna, pak je to kachna“ (…slyšíte důvěryhodný hlas vašeho prezidenta?).
2. O prodeji nemovitostí může rozhodovat pouze zastupitelstvo města. Proto bylo třeba vymyslet fintu, jak dosáhnout jeho souhlasu za legrační ceny. Návrhy k prodeji nemovitostí předkládal Ivo zastupitelům jako klobásy bez hořčice a křenu. Žádné odhady ceny, žádné informace o ceně v místě a čase obvyklé. Musela by se totiž odůvodnit nepřiměřeně nízká cena. A rozumný důvod pro prodej nejatraktivnějších nemovitostí v centru města na pěší zóně za ceny výrazně nižší, než stanovuje zákon, neexistuje. Jediným předloženým „argumentem“ pro prodej tak bylo, že vítězný uchazeč prošel výběrovým řízením a složil na účet města nejvyšší cenovou nabídku. Mnohdy se však jednalo o uchazeče jediného!
3. Třetí finta byla evidentně diskriminační. Vymyšlen byl nový „Soubor pravidel pro prodej a pronájem nemovitostí z majetku města“. Ten však svými nestandardními podmínkami seriozní zájemce o koupi záměrně spíše odrazoval. Výběrové řízení („VŘ“) bylo prováděno komisí složenou výhradně z členů Rady města. Nejobvyklejším kritériem VŘ bývá nejvyšší nabídnutá cena s uplatněním tzv. „obálkové metody“. Mlátilík a jeho věrní však vydumali jinou, opravdu sofistikovanou metodu ve stylu: „Kdo dá nejvíc, bude to jeho… a že skutečně ty prachy má, doloží tím, že nabídnutou kupní cenu složí v plné výši v určeném termínu na účet města“. A tak se stalo. Každý zájemce o koupi musel svoji „tajnou“ nabídku složit v plné výši na k tomu speciálně založený městský účet. K němu měl však přístupové právo formou elektronického bankovnictví pouze Ivoš s Lenkou (o tom se nahlas nemluvilo…). Každý účastník VŘ musel vyjádřit předem písemný souhlas s podmínkami VŘ. Okruh účastníků VŘ tak byl zcela nestandardně znám vždy předem. Nebylo tedy těžké, pro ty, kteří měli přístupové právo k městskému účtu, zjistit, kdo z účastníků již peníze složil a v jaké výši. Ani těm zájemcům, co složili peníze na účet tzv. „na poslední chvíli“ to nebylo nic platné. Těsně před zavřením poboček ČSOB (před 17:00 hodinou) šikovná místostarostka Lenka omrkla situaci na účtu, špitla sladké tajemství ještě šikovnějšímu Ivošovi, ten poslal SMS a : SIMSALABIM! Domluvený vítěz VŘ Mlátilíkova společnost CPI National str. a.s. (nebo jiná „spřízněná“ parta) nabídl jen o fous více a strana kupující tím byla známa.
Tehdejší opoziční zastupitel za ALTERNATIVU Ing. Šnajdauf opakovaně upozorňoval ústně i písemně na výše popsané nestandardní a protizákonné postupy při prodejích městských nemovitostí za cenu nižší než obvyklou. V souvislosti s prodeji nemovitého majetku v období let 2006 – 2014 bylo podáno trestní oznámení. Více čtěte v článku „Trestní stíhání Ivo Mlátilíka?“
