ALTERNATIVA

Františkovy Lázně byly založeny z podnětu císaře Leopolda II., který vyslal do Chebu guberniální komisi, z iniciativy komise a samotných Chebských – městské rady, která se obávala následků postihu za trpění, ne-li spoluúčast na rebelii chebských nosiček vody. Základní představa – model lázní byl krátce předtím navržen a doporučen místodržícím v Čechách, hrabětem Cavrianim. Doktor Adler, původce rebelie, se snažil pravděpodobně pouze o zavedení hygienických opatření a prosazení vybudování základních lázeňských zařízení, která by byla adekvátní významu pramene. Zdánlivě neřešitelnou situaci prolomilo nakonec dokonalé politikum: vtažení oponentů, tedy 14 chebských občanů a cechů do procesu založení kolonie – lázní.

První období výstavby lázní bylo provázeno napoleonskými válkami s následným finančním bankrotem monarchie. Později, koncem druhého desetiletí, se situace zlepšila, začíná se znovu stavět a Františkovy Lázně se plánovitě rozrůstají. Také návštěvnost rychle stoupá, podle zprávy z roku 1847 byly lázně přeplněné a lázeňští hosté hledali ubytování v blízké obci Slatina.

Sebevědomí Františkolázeňských narůstá a je přirozené, že směřují k odtržení od Chebu. Tento krok jim umožní události v roce 1848. Na základě obecního zákona z roku 1849 se v roce 1852 Františkovy Lázně osamostatňují, volí si zastupitelstvo a svého prvního starostu, právníka Kryštofa Loimanna. Krátce nato je obec v roce 1865 z rozhodnutí císaře povýšena na město.

Ve stejném roce jsou Františkovy Lázně napojeny na železniční sít. Nejprve na saskou dráhu, pak na bavorskou (1866) a Buštěhradskou (1870). V tomto okamžiku se z nich stávají skutečné světové lázně. Ve městě začíná stavební horečka – většina stavebníků však neodhadne kapacitu lázní a přecení návštěvnost. Řada z nich je nucena po poklesu nájmu ještě rozestavěné domy prodat. Obdobně – bankrotem – skončí majitel nových císařských lázní, bankéř Singer z Petrohradu.

Po osamostatnění musí nová obec řešit především majetkoprávní záležitosti. Chebu patřila většina veřejných budov, pozemky a prameny. V roce 1874 kupují Františkovy Lázně Společenský dům a část kolonády, v roce 1903 Lázně I, II a III s pozemky za 2 840 000 rakouských korun, v roce 1904 stáčírnu, Městské lázně, Sadovou kavárnu, kolonády, prameny, pozemky a parky v hodnotě dvou miliónů rakouských korun.

Tím se zcela osamostatňují a začínají si budovat vlastní infrastrukturu. Nová škola byla otevřena již v roce 1840, u katolického kostela je postavena v roce 1869 fara, roku 1876 je dokončena synagóga a evangelický kostel, 1889 ortodoxní kostel. Pošta je v provozu od roku 1847, telegraf zaveden v roce 1866. V devadesátých letech se staví plynárna a v roce 1906 elektrárna. Město staví vlastní nemocnici (1885) a řadu sociálních, lázeňských a jiných zařízení. V roce 1940 se lázně napojily na nebanický vodovod. Až doposud byla voda vedena od Poustky, 1803 z Klestu, 1910 z blízké lokality v Sasku a v roce 1911 přečerpáváním z Milhostova. V roce 1929 se začíná vyučovat na průmyslové a obchodní škole. Ve stejném roce byla otevřena občanská škola.